Už nevím, jaké bylo
pořadí toho dne,
vím jen, že chvíli lilo
a chvíli zase ne.
Co na tom vlastně sejde,
říkal mi noční sen,
ono to zase přejde
a brzy bude den.
Pak jsem se ale vzbudil
jak přebytečný škrt,
navenek jsem se nudil
a uvnitř tušil smrt.
Říká se, že to přejde,
ale bolelo to moc,
dál už to takhle nejde
a brzy bude noc.
I když může se zdát, že jsme
smířeni s osudem,
s pravdou, že to, co nejsme,
už nikdy nebudem,
jednou to všechno přejde,
z nebe zazní polnic hlas,
pak ze tmy světlo vzejde
a zastaví se čas.
