Dali mi metál, vážím si toho,
dřív mi byl málo, teď je to mnoho.
S postupem času pohled se mění,
v broušených sklenkách šampaňské pění.
Na Hradě září křišťály lustrů,
vše přísně hlídá historik z ÚSTRu.
Píše si v sloupcích dal a má dáti,
dal bych i víc, ale dny už se krátí.
Na miskách morálky bedlivě stráží
činy a viny, co z nich víc váží,
pátrá po zlu, jež minulost skryla,
ale těžko mu vysvětlíš, jaká vlastně byla.
Dnes mi tu tleskají naši i cizí,
v uších mi hučí, asi co nejdřív zmizím.
Na mě je tady dneska ňák živo,
nic proti bublinkám, ale dal bych si pivo.
Dostal jsem metál, cením si toho,
nejde už o moc, ale dřív šlo o mnoho.
Co bylo dřív, už dávno není,
co musel jsem skrývat, dneska se cení.
