V končinách,
kde město září,
vyptávám,
se po její tváři,
v běhu svém,
znovu se ohlédnout.
Z paprsků,
které se protnou,
utkaná,
láska jde s loutnou,
musím dál,
po mracích za ní plout,
až za oceán.
Je v ozvěnách
a démon ji hlídá,
je za proudem aut
a v oparu z vín.
Strach o ní mám,
když domovy střídá
a všude tam nechává,
půl srdce a stín,
půl srdce a stín,
půl srdce a stín.
Neříkej,
že něco končí,
zapálím,
plameny loučí,
na chodbách,
divoký šelmy skrýt.
Nevnímá,
obrazy z filmů,
hlavu svoum
na kmeny jilmů,
pokládám
a já musím za ní jít,
až za oceán.
