PŘEDEHRA / INTRO
Kytka uvadlá, noc prochladlá,
už se léto schovává
Kdo se odváží jít po plážích,
kde jen podzim lehává.
Jen vlhko a chlad,
let větrných stád.
Zem se opíjí, kapky odbíjí,
konec letním náladám.
Tváře zestárnou i s tou rozmarnou,
kterou snad ráda mám.
Láska blouznivá vždy končívá,
když se léto schovává.
Je to groteskní - kdo neteskní,
ten se smutku oddává.
Proč v duši je chlad?
Kdo přijde mě hřát?
Zem se opíjí, kapky odbíjí,
konec láskám letních dní.
A tváře zestárnou noční vinárnou,
šumí svět podzimní.
Musíme stát u mnoha vlaků,
v kterých nám sny odplynou.
Z lásek jsou děla lodních vraků,
co potrápí, pak se potápí hlubinou!
MEZIHRA / MIDDLE
Proč v duši je chlad?
Kdo přijde mě hřát?
Zem se opíjí, kapky odbíjí,
konec letním náladám.
A tváře zestárnou i s tou rozmarnou,
kterou snad ráda mám.
Zem se opíjí, kapky odbíjí,
konec láskám letních dní.
A tváře zestárnou noční vinárnou,
KONEC / END
