(Tomáš Klus/Aneta Langerová)
místy v krajinách
stopy v cizích tvářích
v podvědomí
strach
jsem
teplem v peřinách
střepy pod polštáři
už ne sebevrah
jen člověk
beze jmen
když mi odpouštíš
pohybem dlaní probudíš den
ale nejsi blíž
jen připomínáš
kým jsem
světluška zimních rán
vítr z dvou světových stran
bezbarvá hladina vod
člověk v mém těle je sám
vkrádá se pod víčka tam
kde bez břehů protékám a mizím
ničí bytost v tmách
ničí tón v ozvěnách
ční z vodních řas
tvůj stín
peruť víří prach
z rtuti čtu ti v snách
až rty ztlumí hlas
ti prozradím
jsem
světluška zimních rán
vítr z dvou světových stran
bezbarvá hladina vod
člověk v mém těle je sám
vkrádá se pod víčka tam
kde bez břehů protékám
z nenarozených květů kopretin
z dvou různých světů z pleti konkubín
spletitá cesta k cíli
s oslněním i s chutí stát se tím
co dávno je tu co sama nevidím
nechci přestat dokuď jsme živí
sen
světlušky zimních rán
vítr z dvou světových stran
bezbarvá hladina vod
člověk v mém těle je sám
vkrádá se pod víčka tam
kde bez břehů protékám a mizím
