Rány

Je tu další den, další ráno, kdy i přes ránu za ranou říkáš životu ano. Na místo budíku zvonění, ozývaj se tvoje zranění z minulosti, bez milosti drží tvou duši pod hladinou a ani vteřinu jedinou na zalapání po dechu. Strach, vztek a smutek skrz tvé žíly kdysi možná protek, ale neutek, svůj temný koutek v podkroví vzpomínek si krášlí, díry ve stěnách snaží se zakrýt mašlí. Možná si ten strach, vztek a smutek přeje jen, aby ho našli. Možná potřebuje víc soucitného doteku, tohle není o věku, ani o absenci vděku. Není útěku sám před sebou, vždyť jsme svým vlastním předsedou. Je tu však něco, co pohladí, do lepší nálady naladí. Je to hudba, co hojí rány, brány do srdcí otvírá a ostrý hrany bolesti do jemna vyhladí. Je jedno, kolikrát na dno spadneš, jestli jednou nebo dvakrát, stačí pár tónů nechat zahrát, protože hudba je umění, kde porozumění, vždycky najdeš, ať už po správný cestě jdeš, nebo špatně sejdeš. Hudba objímá a léčí a tvým jizvám na duši dává tu nejlepší péči.