Pod tú Hrubú Vrbkú na dolině

Pod tú Hrubú Vrbkú na dolině pase šohaj koně na Barině,

koníčkom na nohy dává pútka, srdénko za miłú ho furt nutká.

Tady sa koníčky popásajte, do škody nechoďte, nerechtajte,

aby vás výboré nepoznali, aby vás koníčky nezajali.

Kdyby vás koníčky zajímali a pútka z nohů vám posnímali,

utečte koníčky kołem humen, nebudu výborom já nic dužen.

Vrbecký pudmistr, páni radní, věďá že pasáci neporádní,

každý si u miłéj pěkně sedí, koníčky sa pasú v zápovědi.

Měł sem já koníčka s bíłú hrivú, kerý ňa nosívał za svú miłú,

pres vodu, vodičku, nes ňa, můj koníčku, za Aničkú.

Čí sú to koníčky ryzovrané, poháňá ích dívča upłakané,

očka si utírá červeným šátečkem od šohaja.

Tam ty koníčky, tam ty, zajeli na profanty,

zajeli k Małéj Vrbce, vyvážat staré krpce.

Koně moje, koně, šecky štyri hrebce,

ej, už ňa na tem světě žádné dívča nesce.

Koně moje, koně, moje koníčata,

ej, s Bohem ostávajte vrbecké děvčata.