V městě, kde je o půl noci den
Vybrali si místa v restauraci
Ona říkala, že miluje ten mráz
A že prý kde už byla, nerada se vrací
A venku létem tetelí se chladnej vzduch
Byli sami s přesilou polárních lišek
A on věděl, že to skončí
No a pak
Zalezou zase každej do svý skrýše
Sedli si u stolu proti sobě
A chvíli tiše jen zírali na tu krásu
Není jednoduchý utéct tam kam chceš
Není jednoduchý utéct všem těm hlasům
To město před očima mění se jak stín
Vítr mu čechrá jeho dlouhý šedý vlasy
Nebe se zatáhlo a začal padat déšť
A liščím svědkům venku zmokla srst do krásy
Město jak peřina pak přikrylo vše živý
Na jejich bedra tiše svalilo svý viny
A všechny ideály změnily se v prach
A potom zmizely pod tunou černé hlíny
Říkal, že sníh a mráz mu trochu pomáhá
Zapomenout jak byla Praha hezčí
A vždy když v dešti kružítek prý mokne rád
V hlavě mu pořád hučí z těch krvavejch řečí
Po jídle jí říkal co teď dál
Že prý všechna řešení jsou nutně špatná
A venku bylo aspoň mínus 10
A v jejich srdcích bylo aspoň mínus 15
Říkal, že nerozumí světu tak jak je
A proto pije denně láhev vína
Že prý můžou počkat na polární noc
Ale ta zima uvniř nebude už jiná
Byl to krásnej den fakt krásnější než ty
Který vídaj dennodenně na Újezdě
Kolem vyjí lišky, ptáky, oceán
Okolní město v bílý mramorový vestě
Že lidský oči jsou jen dvě díry do hlavy
Říkal jí pod norskou vlajkou u letadla
Nechápal proč je tolik těžký říct, že dost
Uklidit celej dům a vyprat prostěradla
A místo lišek táhnout páry na Petřín
A místo oceánu, piva na Náplavce
A místo sněhu těžký kapky šedivý
Říkal, že všechny věci dějou se moc krátce
Říkal, ať navštíví ho třeba za týden
Že nechce myslet na to co teď asi přijde
Že prý ho najde možná v Kotvě ve tři ráno
Že prý ji letos ještě strašně touží vidět
