Co se mnoho staráme

Co se mnoho staráme,

co mnoho myslíme,

bysme šecek svět měli,

zemríti musíme,

marijánek nemá kráse a tulipán vůně zase.

Eště je tu jeden květ, ten premáhá šeckých pět,

to je modrá fijałečka, na kerej je krása šecka.

Vyrostly v zahrádce tri růže,

žádný jich utrhnút nemože,

jedna je bíłá, druhá červená,

tá tretí na modro prokvětá.

Kdo sce utrhnút z růže květ,

mosí opustit cełý svět,

otca mamičku, bratra sestřičku

pro jednu bíłú růžičku.

Jaká je to pěkná růža,

dyž polúbí žena muža,

ej, eště lepší fijałečka,

ej, dyž polúbí galánečka.

Ani tak nevoní fijałečka polní,

jak ně zavoněła galánka prespolní.

Kdo že ně zabrání, kdo že ně zakáže?

Za mú miłú chodit, dyž ně sama káže.

11. Co se mnoho staráme 2:33

Sbor Horňácké muziky Petra Mičky

evangelické pohřební zpěvy z Hrubé Vrbky na Horňácku

sestava Petr Mička

natočeno v evangelickém kostele v Hrubé Vrbce 2019

Soubor převážně sólových hudebních snímků CD Hlasy starého světa doplňuje i ryze a capellový sborový zpěv. V záplavě repertoáru světského rázu zde ční ukázka starých evangelických pohřebních zpěvů z Hrubé Vrbky. Jejich síla obsahová je ve sborovém podání specifické melodiky umocněna archaickým propojováním jednotlivých pěveckých frází (na Horňácku označováno jako zatahování) vedoucím zpěvákem. Původně byly tyto písně zpívány v domě zemřelého, kde se modlitbami, rozjímáním a zpěvem rodina a přátelé s nebožtíkem loučili. My jsme pro interpretaci torza (prvních slok) dvou pohřebních písní zvolili prostředí duchovní do třetice prostor vrbeckého evangelického kostela.

Co se mnoho staráme,

co mnoho myslíme,

bysme šecek svět měli,

zemríti musíme,

matky i otcové,

také i synové,

všickni naši rodičové,

kam sú se poděli,

kerí prvéj byli,

všickni zemríti museli.

Všickni lidé zemrít musí,

těło jako květ zhyne,

co život má, zhynút musí,

sce-li byt osłavené.

Život vezne porušení,

potom príde k osłavení.

V radosti nekonečné.

Všem věrným pripravené.