Celý život jsem váhal
a ptal se, kam mířím,
pořád chtěl jsem vše znát,
nejdřív s čím se mám prát
a pak s čím se snad smířím.
Pak jsem poznal tvůj úsměv,
poznal teplo tvých tváří,
dnes už vím, kde mám stát,
koho můžu mít rád,
dnes už vím, co víc váží.
Dnes vím, kdo mi dává chuť žít,
kdo zmírní můj hněv,
když chystám se klít.
Já vím, kdo mi dává chuť žít,
s kým můžu se smát,
s kým můžu dál snít,
vím, kdo mi dává chuť žít.
Jako rým, co se ztrácí,
jako kůň, co dál pádí
život míjel můj dům,
já však věřil těm snům,
které míval jsem v mládí.
Pak jsem spatřil ten zázrak,
dodnes na něj se dívám,
sen se změnil v tvou tvář
a já spálil svůj snář
a jen pro tebe zpívám.
Já vím, kdo mi dává chuť žít ...
