Rande U Zdi Nářků

Nepoznám, ani tvoje stopy v pěně dní, roky co jsi propil zevšední a zebou. Svatozář ve mně dohasíná, dožívá, tohle ať jsi jiná užívá i s tebou, nebuď zlej, nebuď zlej, nebuď zlej, nebuď zlej... Zas dosedá noc modrošedá, koho si pozvu já na rande u zdi nářků, ví samo nebe. Můj pravej muž zná zločin i trest a tak ho zkouším svést, království za přetvářku. Nedoufám, ze se něco stane, nepoznám, odkud vítr vane, zůstaň sám, to bolí. Zbývá se ptát, proč jen tak přežívám, kdo chtěl by dýchat sám, jak já... Zas dosedá noc modrošedá, koho si pozvu já, na rande u zdi nářků, ví samo nebe. Můj pravej muž zná zločin i trest a tak ho zkouším svést, království za přetvářku. Nepoznávám stopy v písku, ztracené už můžou být. Dlouhý seznam obelisků, s tebou končí, nech mě být. Zas dosedá noc modrošedá, koho si pozvu já, na rande u zdi nářků, ví samo nebe. Můj pravej muž zná zločin i trest a tak ho zkouším svést, království za přetvářku. Zas dosedá noc modrošedá, koho si pozvu já, na rande u zdi nářků, ví samo nebe. Můj pravej muž zná zločin i trest a tak ho zkouším svést, království za přetvářku.