Pohanska

Ležím v trávě Oči se klíží Ranou v hlavě Krev vytéká Cítím kroky Vím, ona se blíží Věrně čeká Na člověka Znám ji dlouho V patách mi kráčí Včera tamti Dnes tedy já Ona zpívá Od hor se mračí Mrtvá, živá A není Živa Tak jako není zlato všechno, co se třpytí A zima navždy zemi nezamyká Má náruč není jenom zmar a krupobití Je spánek věčný znaveného bojovníka Dažbog štít svůj K Zavyjdu sklání Až se setmí Smířím se s tím Potom v Návu Do jejích dlaní Svou těžkou hlavu Rád položím Tak jako není zlato všechno, co se třpytí A zima navždy zemi nezamyká Má náruč není jenom zmar a krupobití Je spánek věčný znaveného bojovníka V náruči mojí rány všechny se ti zhojí Nabereš sílu, zrak tvůj roztříští kal Branami Návu se mnou projdeš v plné zbroji Po boku věrných usedneš a zas budeš král