Hral Kdosi Na Hoboj

Hrál kdosi na hoboj a hrál už kolik dní

Hrál vždycky navečer touž píseň mollovou

a ani nerozžal si oheň pobřežní

neb všechny ohně prý tu zhasnou, uplavou

Hrál dlouze na hoboj, v tmách na pobřeží, v tmách

na plochém pobřeží kde nikdo nepřistál

Hrál pro svou lhostejnost, či hrál spíš pro svůj strach?

Byl tichý pastevec, či vyděděný král?

Hrál smutně na hoboj. vzduch zhluboka se chvěl

pod písní váhavou a jemnou, mollovou

a od vod teskně zpět mu hoboj vlhkem zněl:

Jsou ohně marny, jsou, vždy zhasnou, uplavou.