Ospalá vrátnice a na polici poslední dva klíče
V skleněné vitrínce se smutně krčí pro turisty kýče
Vrzavé schodiště, ošlapané snad milióny kroků
Kráčíte nejistě, vnímáš jen křivky jejích boků
Manželské postele a vycházková uniforma v skříni
zelená košile, ty zatím dumáš o svatební síni
Hodinky na ruce, které tvůj čas tak neúprosně měří.
Kdy sáhneš po klice těch oprýskaných hotelových dveří
Kdy vstaneš z postele a městem v předpisovém saku
Vůbec ne vesele ji budeš doprovázet k poslednímu vlaku
Kdy ještě ucítíš naposled ve svých její teplé dlaně
Zašeptáš tiše: "Piš", a její pusa bude chutnat slaně
Kdy trochu zklamaně a smutně projdeš pod nápisem východ
Kdy řekneš na bráně: "Vojín XY hlásí příchod..."
